U nás si tanec zamiluješ

DANIEL SEIFERT

Daniel založil Enamour spolu s Annou, s níž navázal tanečně lektorskou spolupráci v roce 2024. Studoval dominikánskou bachatu, brazilský zouk, angolskou kizombu a argentinské tango pod řadou světových lektorů. Od každého z nich si přitom vzal to, co bylo užitečné, doplnil vlastním výzkumem to, co vnímal jako chybějící a vše později zkompiloval do uceleného systému, který dnes slouží jako hlavní osnova našich tanečních kurzů.

Má také široké zkušenosti napříč řadou jiných pohybových disciplín - kromě tance se věnoval například bojovým uměním, parkouru nebo Movementu skrze Ido Portal Method. Procestoval přitom už spoustu kilometrů jak po ČR tak zahraničí, v posledních letech také ve společnosti svých studentů.

Právě své studenty přitom Daniel považuje za nejlepší ukázku své práce. Řada z nich vyčnívá jak technickými dovednostmi tak partnerworkem, někteří se dokonce časem stali lektory - jak v Enamouru tak jinde.

Naučit se podle Daniela dokáže každý, jde jen o to mít správného učitele.

ANNA KREJČÍ

Anna se věnuje bachatě řadu let a její taneční cesta zahrnuje jak intenzivní účast na domácích i mezinárodních workshopech a festivalech, tak i vlastní výukovou praxi.

V minulosti působila jako lektorka bachaty v jednom z významných brněnských tanečních studií, kde vedla nejpokročilejší úrovně kurzů.

Anna pochází z brněnské hudební rodiny a věnovala se hře na housle a opernímu zpěvu. Její pohybový základ tvoří balet a scénický tanec, kterým se věnovala v dětství a dospívání. Během svého tanečního rozvoje se mimo jiné učila také od Daniela, se kterým navázali v červnu 2024 lektorskou spolupráci. V březnu 2025 společně založili Enamour Dance Academy.

Kromě tance se Anna profesně věnuje rodinnému právu a působí v advokacii.

RENÁTA JUŘÍKOVÁ

Renáta začala svou taneční cestu ve 3 letech klasickým a lidovým tancem, ke kterému postupem času přibyl i tanec moderní. Zejména klasickému a současnému tanci se věnovala 20 let, a to i na světových soutěžích v zahraničí. Od sólového tance ji to zaválo k párovému, konkrétně ke standardním a latinskoamerickým tancům, jimž se věnovala několik let, nejen v páru, ale i ve skupině v rámci formací - opět na soutěžích v ČR i zahraničí. Během dětství a dospívání se věnovala hře na několik hudebních nástrojů, zejména houslím - působila v cimbálovém souboru, a zpěvu. Poté působila i v tanečně-bubenické skupině. Od roku 2013 se věnuje social dance - nejvíce zouku, lambazouku, kizombě a argentinskému tangu. Ve všech těchto tancích se vzdělává od zahraničních lektorů.

Na párovém tanci ji nejvíce baví možnost tvořit spolu v přítomném okamžiku. Tanec sólový i párový učila, jak za studií v Olomouci, tak i nyní, a to jak dospělé, tak děti. V současnosti (10 let) se věnuje acro józe, a občasně i kontaktní improvizaci.

Její profesní zaměření je též pohybové - je fyzioterapeutka, vede jak skupinové lekce, tak individuální terapie. Pohyb ji baví zkoumat, experimentovat s ním, hrát si, přičemž zároveň ráda využívá svého analytického, systematického a komplexního myšlení. Je pro ni důležitá jak technika, tak i prožitek, improvizace, vyjádření.

KRISTÝNA ŠVÁBOVÁ

Kristýna se k tanci dostala přes latinskoamerické rytmy, které ji uchvátily během pobytu v Kolumbii. Hudbě se věnovala už dříve — zpívala sólově i ve sboru a hrála na flétnu — ale právě v Kolumbii se její hudební cit začal přirozeně propojovat s pohybem.

Kizomba ji oslovila svou hloubkou, rytmem a především tím, jak umožňuje citlivé propojení mezi tanečníky. Vnímá ji jako prostor pro důvěru, komunikaci beze slov a sebevědomý pohyb, který krásně doplňuje její studium mezinárodních vztahů a bezpečnostních a strategických studií.

Tanec pro ni představuje rovnováhu mezi strukturou a emocí. Ve výuce se zaměřuje na hudební porozumění, vnímání partnera a budování důvěry v pohybu. Tanec pro ni není jen technika, ale především prožitek, který spojuje lidi a otevírá nové možnosti.

DAVID ŠTORK

David vyrůstal v rodině, kde hudba a tanec byly přirozenou součástí života. Tancovalo se často a s radostí.

Postupem času se jeho taneční cesta rozšířila o bachatu, tango nuevo a zejména o kizombu a její různé odnože. Právě ta ho oslovila nejhlouběji — především svou hudbou, kterou vnímá velmi intenzivně. Rytmy kizomby, kompy, afro beatu a dalších příbuzných stylů ho provázejí i mimo taneční sál. Poslouchá je denně, protože v nich nachází prostor pro klid, přítomnost a hluboké vnitřní propojení.

Tanec pro něj není jen o technice. Vnímá ho jako způsob komunikace, který se odehrává v nitru a pohybu. Nejvíce si váží okamžiků, kdy cítí, že je partnerka skutečně „s ním“ přítomna — že ho vnímá, reaguje, a společně tvoří pohyb v souznění. Právě v těchto chvílích vzniká to, co má na tanci nejraději.

MONIKA VIDLÁŘOVÁ

Už odmalička bola plná života a milovala pohyb. Najslobodnejšie sa cítila pri túlaní sa po lesoch a horách. Keď sa však kvôli štúdiu presťahovala do Brna, divoká príroda jej začala chýbať a hľadala spôsob, ako túto energiu doplniť. Našla ju v joge, ktorej sa venuje dodnes, no stále ju to ťahalo k tancu. Hoci o sebe kedysi tvrdila, že je „poleno“, nevzdala sa. Cez zumbu a contemporary dance sa pretancovala až k bachate – a bola to láska na prvý tep. Na bachate ju najviac baví jej hravosť, striedanie dynamiky a jemnosti a najmä to magické prepojenie a komunikácia v páre ✨️

Mona na sebe neustále pracuje. Svoju tanečnú vášeň rozšírila o zmyselnú kizombu a neskôr pridala aj sólo techniku na vysokých opätkoch (high heels). Inšpiráciu čerpá na domácej scéne aj na zahraničných festivaloch, kde sa učí od svetových lektorov. Na lekciách vás naučí, že tanec nie je o dokonalosti ale o radosti, energií a samozrejme technike.

ROMAN CHRENŠŤ

Roman spoznal tanec vďaka svojej fascinácii pre pohyb, ktorú dlhoročne využíval pri silovom tréningu. Pohyb vníma ako neodlúčiteľnú súčasť života a svoje pohybové portfolio rozširoval tréningom kalisteniky a prekážkovými závodmi, predtým ako sa dostal k tancovaniu. Tanec ho ale zo všetkých aktivít zaujal najviac. Trénoval kubánsku salsu, dominikánsku bachatu a angolskú kizombu, pričom bachata sa stala jeho obľúbeným štýlom.

Na tancovaní ho inšpiruje neustále objavovanie možností pohybu, ktoré v spojení s párovou dynamikou vytvárajú jedinečný neverbálny dialóg. Jedinečnosť tanca preňho spočíva v tom, keď tanečníci pochopia základné pohybové vzorce, prispôsobia ich svojmu telu a vytvoria si vlastný štýl.